2. Vrátil se Rabouš Kapucka

5. srpna 2010 v 17:48 | Hoody ^^ |  Rabouš Kapucka
Další kapitola mé ďábelsky šílené povídky. Doufám, že to alespoň někdo čte. Když si to zpětně čtu já, nechápu, jak moje chorá mysl mohla něco takového vyplodit :-D Snad se vám bude tahle kapitola líbit. Pěkné počteníčko ;-)



"Kdo vlastně jsi?" vypálil na mladíka otázku, která mu už nějakou dobu vrtala v hlavě. Kráčel po jeho boku k místu, které se prý nazývalo Neviditelná univerzita. Robin si slíbil, že už ho nic na tomhle místě nepřekvapí. Bohužel tento slib zatím nedokázal dodržet.

"Mrakoplaš." odpověděl cizinec.

Míjeli je vozy plné surovin, které město potřebovalo ke svému chodu, ale převládaly povozy plné hnoje a jiných pro Ankh-Morpork charakteristických materiálů. Když se Robin rozhlížel kolem, naskytl se mu pohled na celkem pěkné domy, uličky plné žebráků, kulhavé psy pravděpodobně trpící nějakou slintací nemocí... a obyvatele. A obyvatelé tohoto města byli kapitola sami o sobě. Robin nikdy nespatřil místo s tak rozličnými lidmi.

"Mrakoplaš? To je nějaká přezdívka nebo co?" Robin upřel na Mrakoplaše pohled naivního turisty.

Jeho průvodce zavrtěl hlavou. "Ne. To je normální jméno." odsekl.

"A co znamená to 'MÁK' na tvém klobouku?"

"Že jsem čaroděj." odvětil stroze Mrakoplaš.

"Aha."

Nastala chvíle tíživého ticha. "A co seš vlastně zač ty? Nějakej Vetinariho špeh, co?" ozval se po chvíli mág.

Robin zavrtěl hlavou. Nic jiného mu nezbývalo. Byl si naprosto jistý, že špeh není. A už vůbec ne špeh někoho, o kom předtím nikdy v životě neslyšel. "Já jsem zbojník." pípnul váhavě. Na tomhle místě už se bál cokoliv říct. Začínal ztrácet přehled o tom, co je vlastně pravda a nebyl si úplně jistý ani tím, zda je minulost, kterou má uloženou v hlavě, skutečná.

"Áha!" Mrakoplaš se zastavil a zadíval se na Robina. Nějakou chvilku si ho pečlivě prohlížel a pak prohlásil: "Ty seš přece Rabouš Kapucka, že jo?"

Zbojník vyvalil oči. Rabouš Kapucka? Takhle se taky někdo může jmenovat? Někdo, kdo nepatří ke kejklířům? Po nějaké době strnulého civění na špičku čarodějova klobouku přikývl. "No jasně. Rabouš Kapucka. To jsem já." Co na tom záleží? Zbláznil jsem se, tak proč bych se nemohl jmenovat Rabouš Kapucka?

"Ten Rabouš Kapucka, kterýho vykopli z Cechu zlodějů, že jo?" ptal se Mrakoplaš dál a obličej se mu rozzářil v přívalu náhlého poznání.

"No jasně. Přesně ten."


* * * * *


"Kvestóóóór!"

Neviditelnou univerzitou se rozhléhal křik arcikancléře Vzoromila Výsměška.

Kvestor přiběhl tak rychle, jak dokázal. Svůj vstup doprovázel hlasitým sípáním, který nepochybně připomínal syčení baněk v dílnách alchymistů. Vždyť i jeho plíce kuřáka byly cosi jako alchymistická dílna. Nefungovaly, pokud nebyly dostatečně zásobené nikotinem. A tak to bylo u většiny mágů. "Ano, pane?" zaskuhral a narovnal si na hlavě špičatý klobouk.

"Kde mám svou hůl a klobouk?" zněla Výsměškova otázka.

"Eh, pane... Totiž, jak bych to..." začal nejistě kvestor a pohled upíral kamsi za Vzoromilovo rameno.

"No?"

Kvestor se rozpačitě podrbal pod kloboukem a ukázal za arcikancléře.

Hůl tam stála a spolehlivě nahrazovala věšák na oděvy. Na její špičce byl naražený Výsměškův klobouk. Hůl byla tak zašlá, že se naprosto ztratila v přítmí místnosti. Očividně už ji dlouho nikdo nepoužil.

"Hm. Aha." prohlásil pomalu Výsměšek. "Můžete jít, kvestore. K patricijovi trefím sám."


* * * * *


Lord Vetinari seděl ve své pracovně za mohutným dřevěným stolem a pohled, který by zcela jistě mohl patřit i chladnokrevnému vrahovi, upíral na dveře.

Ty se po chvilce s tichounkým vrznutím otevřely a dovnitř nakoukla drobná hlava patricijova poslíčka. "Je tu pan Výsměšek, sire." oznámil polohlasně, jako by se bál, že špatnou tóninou hlasu spustí apokalypsu.

"Ať jde dál." přikývl patricij.

Vzápětí do pracovny vklouzl Vzoromil Výsměšek a upřel nešťastný pohled na patricije. Každý, kdo už v této pracovně někdy předtím byl a věděl, do čeho jde, se prostě musel tvářit nešťastně, nebo alespoň vyděšeně. Pokud to ovšem nebyl kvalifikovaný cvok se sebevražednými sklony.

"Co to má znamenat, arcikancléři?" Vetinari pomalu zvedl oči a zadíval se na Výsměška. Zapřel se lokty o stůl a prsty sepnul kousek od obličeje. To bylo klasické gesto, které nevěstilo nic dobrého.

Arcikancléř se začal potit. "Eh, já jaksi..." vykoktal. Ačkoliv nevěděl, co má říkat, bylo mu jasné, že v takovéhle situaci je dobré nějak odpovědět. Vetinari byl člověk, který potřeboval slyšet odpovědi.

Vetinari povytáhl jedno obočí. To byl jediný pohyb, který učinil.

"Nevím, o čem to... mluvíte, pane." přiznal Výsměšek, načež vytáhl z kapsy roucha kapesník a otřel si s ním zpocené čelo.

Patricij si hlasitě povzdechl. "Vrátil se Rabouš Kapucka."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Džulieta Džulieta | Web | 8. srpna 2010 v 0:08 | Reagovat

Rabouš Kapucka :D :D tohle je moc :D

2 Hoody^^ Hoody^^ | 8. srpna 2010 v 9:05 | Reagovat

[1]: Já vím :-D Nechápu, jak jsem něco takovýho mohla vyplodit :-D Chudák Robin :-P

3 Hannyss Hannyss | E-mail | Web | 9. května 2012 v 12:12 | Reagovat

Hmmm, tak to je fakt hustý....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.