3. Ztráty a nálezy 1/2

8. května 2010 v 19:20 | Hoody ^^ |  ChildHood
Tak jsem tu s další kapitolkou. Rozdělila jsem jí na dvě části, ta druhá bude asi zítra ^^ Tak hezký počteníčko přeju (pokud to vůbec někdo čte) :-)


3. Ztráty a nálezy 1/2

Will Scarlett vyčerpaně padl do trávy právě ve chvíli, kdy na vrch nad Locksley vybíhal i jeho o dva roky starší, desetiletý přítel Robin. "Mám tě!" zvolalo hrabátko nadšeně a už už vytahovalo svůj dřevěný mečík.

"Oh, nezabíjej mě, prosím!" zaškemral Will, jakmile se k němu Robin s mečem napřaženým na Willův krk přiblížil.

Robin se zjevně vžíval do své role, neboť zkřivil obličej do jakéhosi pohrdavého úšklebku. "Proč bych měl nechat žít psance, jako jsi ty?"

Will se hraně zakabonil. "Budu ti užitečný!" zabrblal a nadzvedl se na loktech, aby na hrabátka lépe viděl.

"No dobrá." Robin odhodil meč a jeho role hraběte byla ta tam. Začal funět ve snaze se vydýchat a vzápětí se zmoženě svalil do trávy vedle Willa. "Co teď budeme dělat?"

"Robine!" přerušil je z přemýšlení vysoce postavený hlásek. Vzápětí se na kopci objevil malý zrzavý chlapec a započal se brodit vysokou trávou k nim. Zběsile přitom mával rukama do stran a v jeho modrých očích byly patrné obavy. "Robine!" zasípal vyčerpaně a doklopýtal až k chlapcům.

Robin se zamračil. Neměl tohohle kluka rád. Byl to strašpytel. Když ho se svými přáteli několikrát požádal, aby se Much připojil k jejich válečným hrám, protože účastníků bylo málo, zrzavý chlapec raději jen rychle zavrtěl hlavou a zmizel jim z očí. Byl tichý a nejraději měl, když mohl sám posedávat kousek od vesnice a sledovat život kolem.

"Co chceš, Muchi?" zavrčel na něj.

Much se předklonil a rukama se opřel o svá kolena, aby se vydýchal. Když opět popadl dech, zvedl hlavu k Robinovi. "Robine, něco se děje. Kolem vašeho domu je spousta lidí a... panuje tam taková divná nálada." Zadíval se svýma přívětivýma očima do těch Robinových. "Tíživá. Smutná." dodal a povzdechl si.

Robin mu nějakou chvíli pohled opětoval, přičemž se pomalu měnil jeho výraz. Už nebyl nepřátelský, ba naopak. Bezradný, zmatený, vyděšený a smutný. "To ne..." hlesl malý Locksley a než si Will s Muchem stačili vyměnit polekané pohledy, už byl pryč. Když se Much otočil, viděl Robina, jak zběsile utíká z kopce rovnou do vesnice. Nepochyboval o tom, že jeho kroky míří k rodičům.

"Muchi, co se děje?" hlesl k němu Will, když jim Robin zmizel z dohledu.

Much si povzdechl. "Myslím, že jeho matka..." Zarazil se a vzhlédl k překrásně modrému nebi. "Myslím, že umřela." vymáčkl se po chvíli.


***


Robin se prodral davem blokujícím vchod do důvěrně známé šlechtické usedlosti stojící ve středu vesnice. Bylo mu jedno, že ho hrdlo pálilo tak, že téměř nemohl dýchat. I kdyby dech popadl, stejně by ho ihned znovu ztratil, protože to, co uviděl, ho zlomilo. Ranilo ho to a vyděsilo.

"Ne!" vypískl zoufale a klesl na kolena k lůžku své matky. Byla tak bledá... Ale teď už klidná. Nic jí netrápilo. "To přece nemůže být pravda..." Po tváři mu stekla slza. Další a další. Po chvíli už přes slzy ani neviděl, a tak obličej zabořil do matčiny přikrývky.

Cítil se tak... zklamaně. Mísilo se v něm mnoho pocitů, ve kterých nepochybně převládal smutek a zděšení. Hlavou mu začalo proudit nespočet trýznivých myšlenek.

Jeho otec k němu pomalu přistoupil a položil mu ruku na rameno. Robin ho původně chtěl odehnat, nakonec se na to ale nezmohl. "Už je jí dobře." zašeptal Malcom ke svému synovi. Jeho hlas zněl podivně nepřítomně a Robinovi bylo jasné, že matčina smrt neranila pouze jeho, ale že i jeho otec to nese velmi těžce.

Ani Matylda nedokázala pomoct. Její bylinky na tuberkulózu prostě nestačily. Zasáhl osud a vysvobodil Gin od jejího trápení.

Když se Robin po chvilce nepatrně vzchopil, otočil se a pevně objal svého otce. Ten ho pohladil po rozcuchaných vlasech. Teď jsou sami, bez ní.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.