2. Ten nejlepší široko daleko

7. května 2010 v 19:57 | Hoody ^^ |  ChildHood
Tak tu pro vás mám další kapitolku. Doufám, že to vůbec někdo čte. Každopádně mě teď psaní baví a mám celkem i nápady, takže budu brzo otravovat s další kapitolkou. Navíc jsem našla super inspirativní hudbu, takže to psaní jde samo ^^ Tak tady je. Voila!


2. Ten nejlepší široko daleko
Robin rostl jako z vody. Jeho vrstevníci ho sice převyšovali o nějaký ten palec, on byl však vyspělejší v myšlení a měl větší sílu. Teď mu bylo už osm let. Sílil a učil se novým věcem.

Měl rád, když mu otec četl nebo když ho bral do přírody. Velmi rád si hrál s ostatními dětmi a bylo mu jedno, že večer přišel domů k nepoznání zašpiněný. Jednu věc měl ale mnohem radši, než cokoliv jiného. Byla pro něj důležitá, bavila ho. Když nevěděl, co si počít, měl ji. Ostatní mu jeho talent záviděli. Zabíjela nudu, odháněla ošklivé myšlenky. Zbožňoval ji a byl v ní dobrý. Učil se lukostřelbě.

"Tak už pojď, Robine!" zavolal na něj jeho otec s úsměvem a Robin ani chvilku neváhal a rozběhl se za ním. Když ho doběhl, pokračoval v cestě po boku svého vzoru. Chtěl umět střílet jako otec. Chtěl být jako on - chytrý, silný, spravedlivý. Mít respekt.

Brzy došli na louku kousek za Locksley. Bylo jaro, a tak se na ní nacházelo mnoho rozkvetlých květin a vzduch voněl okolním lesem. Ptáci hlasitě trylkovali, každý zpíval svou melodii, jako by se předháněli, která je hezčí a kdo ji umí lépe zazpívat. Robin to všechno vnímal se širokým úsměvem na tváři. Přesně tohle ho naplňovalo dokonalým štěstím. Ten pocit, že má na blízku přítele, v ruce svírá svůj dlouhý luk a kolem panuje klid a mír. Pocit, že je každý svobodný a nic ho nepoutá k zemi.

Z jeho myšlenek ho vytrhl otcův hlas. "Postavil jsem ti nový terč." oznámil Robinovi s úsměvem a ukázal na druhý konec louky.

Robin terč viděl jako velmi vzdálený puntík, přesto však dokázal poznat, že se jedná o kruhový terč s barevně odlišeným středem, který podpírá dřevěná trojnožka. Byl naprosto obyčejný, Robinovi však udělal obrovskou radost. Nadchnul ho. Konečně opět bude moct střílet. Bude moct ukázat, co se v něm skrývá.

Pozvedl tedy svůj luk, z toulce vytáhl šíp, založil ho na tětivu a napnul ji. Srovnal ruce tak, jak měly být, loket zadní ruky zvedl na úroveň ramene. Zpevnil svaly. Přimhouřil pravé oko, sotva zlomek vteřiny mířil a pak tětivu pustil. Šíp obrovskou rychlostí vyletěl vpřed. Robin ho téměř okamžitě ztratil z očí, už teď ale bylo jasné, že se zabodne tam, kam má.

Jeho oči šíp znovu našly až když se zabodl do terče a nárazem se rozkmital do stran, takže jeho bílé letky tvořily jakousi rozmazanou světlou šmouhu.

Malcom popošel o několik kroků dopředu, aby mohl lépe zhodnotit Robinův výsledek. Chvíli zůstal mlčky nevěřícně zírat na terč, pak se ale otočil k Robinovi a v očích mu zářily jiskřičky prazvláštního štěstí. "Střed." prohlásil stručně. "Trefil ses nepochybně přímo do středu." Poplácal svého syna po zádech. "Jsi báječný lukostřelec, Robine, vážně báječný. Snad ani královští lukostřelci nemají takovou mušku jako ty."

"To je také můj záměr... Být ten nejlepší." odpověděl Robin se šibalským úsměvem, načež vytáhl z toulce další šíp a po chvilce znovu vystřelil.

Viděl, jak jeho otci mírně poklesla čelist, aniž by si to uvědomil. "To snad ani není možné!" zvolal po chvíli ohromeně. "Vždyť ty... Tvůj druhý šíp rozštípl ten předešlý na dvě poloviny!"

Tohle Robin nečekal. Netušil, že míří tak dobře. Rozběhl se tedy k terči, aby se ujistil o svém výsledku. Jeho otec měl pravdu. Druhý šíp byl zabodnutý přesně uprostřed terče, tedy v prvním šípu, ze kterého zbyly dvě třísky povadle visející k zemi. "No páni!" vydechl překvapeně.

Vzápětí ho zalil báječný pocit. Byl šťastný ze svého úspěchu a zároveň se mu do vědomí vtíral fakt, že je pravděpodobně nejlepším lukostřelcem široko daleko. Věděl, že toho ještě spoustu dokáže. Měl-li v ruce luk a šípy, pak měl v ruce i skutečnou moc, kterou uměl bravurně ovládat.

"Budu lučištníkem samotného krále. Pomůžu ve Svaté zemi." prohlásil se širokým úsměvem, když procházel kolem svého otce, který ještě stále nehybně stál a ohromený pohled upíral k terči.

To bylo poprvé, co se Robin trefil přesně do středu terče. Dvakrát.



2. Ten nejlepší široko daleko
Tenhle obrázek se k povídce ohromně hodí ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.